23.05.2010 – Po vydařeném výkonu v souboji s Liticemi jsme se v dalším kole mohli konečně cítit jako opravdoví favorité. Naše kroky totiž mířily na pažit ve Starém Plzenci, jejichž rezerva je jedním ze dvou mužstev, které je v tabulce dlouhodobě pod námi.
Naše nová trenérská dvojice byla tentokrát pouze 50%, neb Karel Brückner nemohl, před příchodem na Spoje, dlouho sehnat angažmá a tak se upsal nejmenované zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra ČR a pro rozkvět našeho zdravotnictví musel v neděli obléci pojišťovnický dres a hrát si na kokota. František Cipro, znalý nových fotbalových trendů, nám naordinoval zajímavé rozestavení 3 - 5 – 2, páč chtěl zacelit mezeru v našem středu, která nás i přes povedené jaro pravidelně ohrožovala. Nutno říci, že nové rozestavení zafungovalo a střed jsme měli dokonale pokrytý. Ale nejen střed, tradiční opory zadních řad Radim, Jaroušek a na všechno dohlížející František Albín zavřeli i strany a tak Bořek stavitel zažil asi nejklidnější zápas na Spojích.
Samotný úvod střetnutí byl z našeho pohledu famózní, ještě než se divácí stačili usadit, tak domácí obdrželi první branku. Ve druhé minutě si Ostravák naběhl na přesný centr malýho Vřískota a hlavou pohodlně zavěsil. O tři minuty později se situace opakovala, jen s tím rozdílem, že Ostravák tentokrát šanci zakončil nohou a přihrávajícím spoluhráčem byl Jaroušek. Dva rychlé góly a naše aktivní hra přinesla ovoce v podobě další změny skóre, když se do listiny střelců v 11.minutě zapsal, netradičně levou nohou střílející, malej Vřískot. V boxerské terminologii byli domácí v té době zralí na ručník a zdálo se, že si připíšeme historicky největší výhru spojařské Benfiky. Avšak někdy až zbytečně sólující, nebo špatně přihrávající hráčí Slovanu, a v neposlední řadě i skvěle chytající gólman domácích, který zázračně zlikvidoval několik 100% šancí, zapříčinili, že do konce prvního poločasu jsme již tříbrankové vedení nezvýšili.
Druhá pětačtyřicetiminutovka se nesla v duchu té první, jen našich gólovek krapet ubylo a domácí se občas dostali k vyzkoušení Pájovy pozornosti. Díky dobře fungující defenzivě v kombinaci s Bořkovou spolehlivostí však bylo jasné, že z Plzence odjedeme s dalším čistým kontem a otázkou konečného výsledku jen bylo, zda ještě vstřelíme nějaký ten gól. Dlouho to vypadalo, že stav 0:3 zůstane i po závěrečném hvizdu, ale v 80.minutě se na hřiště dostal žolík v podobě malýho Brabyho. Ten se nejdříve, po Bohemákovo přihrávce ve vápně, zastřeloval, aby o pár minut později rozvlnil Plzeneckou síť počtvrté. Neposednou Vričiho střelu z přímáku, do té doby bezchybný brankař domácích neudržel a dobře stojící malej Braby dal svou razantní střelou definitivní gólovou tečku za našim dalším povedeným zápasem.
Pozápasová tisková konference se tentokrát nekonala, neb se večer hrálo hokejové finále MS a každý z nás byl zvědavý, zda si čeští reprezentantí vezmou příklad z Karlovské rezervy, která taktéž nemá ve svém středu žádné hvězdy, ale svým kolektivním pojetím hry na hranici sebeobětování v poslední době trápí i daleko lepší soupeře. Výsledek posledního zápasu hokejové sezony ukázal, že si hokejistí z nás opravdu vzali příklad a po pěti letech se stali mistry světa, to znamená, že máme u našich kolegů, nových mistrů světa, alespoň jednu bečku zlatavého moku!!!
Starý Plzenec „B“ - Slovan Spoje „B“ 0:4 (0:3)
Branky: 2. a 5.min Růžička, 11.min Vričan M., 85.min Brabec T.
Sestava Slovanu Spoje „B“ :
Vavřík – Hovorka, Zýka T., Zýka J. – Vričan J. (46.Pilát), Bouřil (65.Weiss), Soukup (46.Průša), Vričan M., Brabec M. (80.Brabec T.) – Růžička, Kaprál
Michal K.
Benfika: dámy a pánové, ten začátek?! To byl ale fofr!
